O hroší kůži, strýčcích, selektivní paměti a zdravém lidském rozumu

Tento text je na první pohled zase o Jiřím Čunkovi. Už je to trochu únavné, řekne si asi spousta lidí. Také mi to připadá. Neřešíme skoro nic jiného, nežli Čunka. A „lupiče století“ Procházku. Proti této dvojici „akčních hrdinů“ je přijetí rozpočtu (podle mě špatného, ale to je věc vkusu a názoru) v médiích nepodstatnou popelkou. Jenže toto je o Čunkovi jenom na první pohled – hlavně chci napsat o zdravém lidském rozumu, který jediný to zatím vyhrává.

Jsem čistý, čistý, čistý! Jenže devadesát procent lidí si myslí něco jiného...iDnes

Prakticky šedesát procent lidí Jiřího Čunka do vlády nechce, dalších třicet možná ano, ale určitě nikoliv nyní. To jsou podstatné zprávy a připadají mi jako vítězství zdravého rozumu nad hroší kůží. Skoro bych dodal – čím déle se bude Jiří Čunek snažit prorazit tento val, tím spíše dopadne jako naprosto osamocený, zcela od reality odříznutý nešťastník.

Ani hroší kůží nelze vzdorovat přesile devíti milionů zdravých lidských rozumů. Co totiž lidé z celé věci cítí? Neřeší detaily, zda se tento krok stal nějakým konkrétním způsobem nebo jiný se přihodil zase trošinku jinak, neváží situaci a činy na filigránských vahách, lidé cítí celek a atmosféru, mají určitý pocit, velmi silný pocit. A ten jim říká (alespoň mi to tak vychází), že i kdyby Jiří Čunek nikdy nic od realitní kanceláře za prodej bytů nevzal, jak říká státní zastupitelství, jeho dlouhodobý přístup ke všem nejasnostem kolem jeho peněz a příjmů je natolik chybný, jeho neochota a možná i neschopnost vysvětlit věci na rovinu tak zjevná, že nemůže zpět – i když je, formálně, očištěn od těch podezření, která jsou rázu trestního.  

Státní zastupitelství může někoho očistit z hlediska práva, nemůže ho ale očistit morálně a vrátit mu důvěryhodnost. Důvěryhodnost se získává celým životem., přístupem k lidem, k vlastní minulosti.

Vždycky, když napíši něco na podobné téma, objeví se diskutéři, kteří přijdou s tím, že jako člen ČSSD o tom nemám co mluvit, protože… A následuje výčet jako kakao, strýček, akcie a tak dále. Vytáčí mě to (neboť osobně nemám s ničím z toho ani nejmenší souvislost), ale na druhou stranu to svým způsobem beru. Z jednoduchého důvodu, protože vím, že sociální demokracie bude muset s těmito věcmi bojovat další roky, získávat každý kousek důvěry zpět. I když se lidé, kteří se účastnili právě těchto kauz, formálně a z hlediska trestního práva očistili již dávno, zdravému lidskému rozumu je třeba přinést více a být trpělivý.  

Někdo by mohl říci, že vlastně nejde o nic jiného, než o čekání na to, až paměť vykoná své selektivní dílo. Až se prostě zapomene. Nikoliv – zdravý lidský rozum má totiž také sloní paměť. Na divné skutky a podezření se nezapomene nikdy, jen lze dosáhnout toho, že ve srovnání se vším ostatním vykonaným se ukáží být nepodstatnými, vysvětlenými a na vahách již přestanou hrát rozhodující roli.

A tento stav u Jiřího Čunka v žádném případě nenastal.