Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Velká bublina ODS: Změna. A jaká?

8. 12. 2008 13:46:15
Jako sociální demokrat bych si měl mnout s ďábelským úsměvem ruce. ODS vyšla ze svého kongresu v principu úplně stejná, jako se do něj nasoukala. Jenže vítězství Mirka Topolánka otevírá řadu úvah a většinou nikoliv radostných...
Ani Petr Bendl není zrovna novinka...Ani Petr Bendl není zrovna novinka...iDnes

Úvaha první zní – co to udělá s pravicí v České republice? Jestliže voliči zaměření více či méně pravicově, kterých je reálně asi 25 procent a potenciálně dalších pět až osm procent (ti nemají v současnosti žádný subjekt, jenž by jim konvenoval, volby proto jednoduše ignorují), přijdou i o ODS, pak otázka zní: Kam se obrátí? Nedopadne pravice v Čechách jako v Rakousku?

Politik radující se z intelektuální nedostatečnosti svého soupeře je naivní. Konkurent bez jasné myšlenky a strukturované vlastní politiky je nebezpečný, protože začne být nevypočitatelný a pod tlakem okolností se uchyluje k zoufalým obratům a nápadům. To není v politice dobré – může to přinést rychlou a prudkou pozornost a dočasnou podporu, ale neprospívá to celkově společenské atmosféře a stabilitě.

Úvaha druhá – jaké ideové základy v sobě nese nynější staronové vedení ODS? Kdysi jsem v jednom blogu zde napsal, že daňová reforma podle Vlastimila Tlustého byla sice nepřijatelná a z mého pohledu chybná, měla však v sobě étos i patos reformy. Koaliční výsledek byl hloupý a špatný, navíc upachtěný a ušmudlaný, přežvýkaný mechanismem potřeby udržení moci. Toto přesně se děje s ODS jako celkem.

Ve vedení má tato strana lidi, kteří každý zvlášť naprosto jistě o sobě budou tvrdit, že jsou konzervativci, liberálové, nebo alespoň, že jejich srdce bije jednoznačně vpravo. Fakticky ale nikdo z nich nedokáže stát na svém – přinejmenším nikoliv tváří v tvář faktu, že by měli riskovat vládní posty. ODS není stranou reforem, ale stranou potřeby vládnout, stranou potřeby, která nebyla déle než osm let naplněna a nyní se to snaží dohnat. Kongres potvrdil, členská základna s tím souhlasí.

Úvaha třetí – jakou změnu slíbil Mirek Topolánek? Kdo si i jenom zběžně prohlédl výsledky kongresu, pak zjistí, že vlastně jednu jedinou. Totiž, že se bude více kontrolovat. Takže vlastně celé to třídenní divadlo se odehrálo jenom kvůli tomu, aby premiér této země uznal, že je arogantní, hádavý, nevyrovnaný jedinec a že se s tím pokusí něco udělat.

Fascinující výsledek. Zvláště jeho plnění bude jistě zajímavé. Jak napsali i političtí komentátoři - kdyby měl Mirek Topolánek nějakého méně "psychiatrického" soupeře, asi by byl smeten.

Jedno se ale Mirkovi Topolánkovi povedlo. Zajistil si alespoň svoje "evropské" předsednictví, od kterého asi předpokládá, že překryje vnitropolitické i ekonomické problémy naší země a přinese mu větší popularitu, etabluje ho do světové politiky. Nu, to se ale jenom naplňuje výstraha z oné reklamy s kostkou cukru. Náš vysoký topol s pořádnými kořeny to asi Evropě vážně osladí.

Předsednictví, které bude dělané především pro domácí publikum a tedy s pořádnou dávkou okázalosti...? Být v Bruselu, tak se bojím cukrovky.

Autor: Petr Rafaj | pondělí 8.12.2008 13:46 | karma článku: 16.10 | přečteno: 1486x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 3.73 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 175 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 291 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.71 | Přečteno: 888 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1207 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1594
Jsem poslanec a většinou se za to nestydím. Ekonom, sociální demokrat - ani za to se nestydím. V poslední době jsem na to stále více hrdý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.