Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokus, omyl. Pokus, omyl. …omyl. …omyl.

28. 02. 2008 10:44:26
"Však uvidíme, jestli nový majitel například zámky prodá výrazně dráž. Teď jsou to jen spekulace," dodal Cikrt. To je, prosím, doslovná citace ze zprávy serveru Aktuálně, takže předpokládám, že pan mluvčí ministerstva zdravotnictví opravdu řekl to, co mu autor dává do úst. Je to nová definice způsobu prodeje státního majetku.
Nekupte to, za ty peníze...Nekupte to, za ty peníze...www.divcihrad.cz

Já opravdu netvrdím, že se vždy prodával veřejný majetek naprosto průhledně a transparentně. Ani na úrovni ministerstev, ani na úrovni krajů, o obcích už ani nemluvím. Ale poslední vzedmutí privatizační vášně pana ministra Julínka a jeho věrného mluvčího, to je dost silná káva.

Samozřejmě, že on takový zámek vypadá hodně pěkně a honosně, ale není to dům v centru města, že by se o něj draly stovky kupců, to nehrozí. Nikdo netvrdí, že to je kdovíjak lukrativní majetek. Avšak svou hodnotu má a než se ho zbavit za tři a něco milionu, což je z hlediska rozpočtu takového ministerstva položka významná tak akorát jako výplň za desetinnou čárkou, to již lepší službu udělá obci nebo kraji.

Musím se ale vrátit k té úplně první větě. Zde je ještě jednou: "Však uvidíme, jestli nový majitel například zámky prodá výrazně dráž. Teď jsou to jen spekulace," dodal Cikrt. Jinými slovy – my jsme neměli náladu to zkoušet, to nás opravdu nebaví. Tak jsme se toho zbavili na potkání a když to někdo zhodnotí, tak tedy uznáme, že to mohlo jít i lépe.

Na tom přístupu je příšerná ta ležérnost ke státnímu majetku. Znovu opakuji, že nehodlám řešit, jestli je tržní cena zámku u Krnova či u Opavy tři, deset nebo padesát milionů – u nemovitostí je to strašně problematická věc, každá nemovitost má svůj specifický trh. Ale odmítám si říci, že to prodám, jen aby někdo koupil a pak budu sledovat, za kolik to prodá on. Mám dost dlouhé zkušenosti z radnice a tvrdím, že kdybychom postupovali takto, vynesou nás lidi v zubech. Právem.

Samozřejmě, že pan Cikrt neřeší řadu dalších otázek, protože odpovědi na ně asi neexistují – například: nebylo ministerstvu divné, že kupcem je firma vzniklá tři měsíce před soutěží, která jinak nic nedělá? To je ale náhodička, že? Založíte firmu a hned vám o nos břinkne Popelčin oříšek. Asi platí, že štěstí přeje připraveným.

Nebo: Jakpak byla ta soutěž vlastně vyhlášena? Se snahou, aby se ji zúčastnilo maximum subjektů nebo jen tak tiše? Počet dva není odzbrojující a vyhrát ze dvou nabídek tou vyšší... Inu, to se dá, že?

A tak dále, a tak dále. Ale – každá soutěž se dá zrušit, pane ministře. A pak je možné ji vyhlásit znovu. Tento balík nemovitostí má pěknou reklamu, určitě se o něj bude zajímat spousta lidí a firem. Naprosto nesporně se sejde nabídek více a skoro bych se vsadil, že nějaká bude i vyšší.

Nejlepším důkazem, že všechny ty nejasné okolnosti jsou náhodička, bude opakování tendru nebo jak se vlastně soutěžilo. Já bych řekl, že zámek za tři miliony si někdo koupí. I za šest nebo více.

Autor: Petr Rafaj | čtvrtek 28.2.2008 10:44 | karma článku: 15.74 | přečteno: 1447x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 175 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 292 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.71 | Přečteno: 890 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1208 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1594
Jsem poslanec a většinou se za to nestydím. Ekonom, sociální demokrat - ani za to se nestydím. V poslední době jsem na to stále více hrdý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.