Podle novin i televize to vypadá, že celá země nežije ničím jiným než páteční volbou prezidenta. Jen několik slov ze včerejších novin: „hysterie ve stranách“, „nervozita stoupá“, „napětí je až nesnesitelné“ či vrcholně přitroublé „jde o směřování země v příštích letech“… Z volby prezidenta je bramboračka a to jsme ještě ani pořádně nezačali.
Lidé od Václava Klause jsou nervní - jejich favorit má opravdovou a silnou konkurenci. Je tu moderní varianta politiky.iDnes
Pochopitelně je to hned z několika důvodů. Česká tištěná média, tedy noviny a časopisy, v boji o čtenáře používají jedinou metodu, kterou je generace marketingových šéfredaktorů nového tisíciletí naučila – nafukovat, přehánět, používat hodně expresivních přídavných jmen, dávat do textu nespisovné výrazy (lidové a hospodské, tedy prodávající dobře noviny – to je logika redakcí), dovoleny jsou již dokonce i oslovení křestním jménem a lehké vulgarity do titulků (nemluvím o Blesku či Aha!, tabloidy mají na podobné postupy jaksi právo z principu své existence, hovořím o těch „seriozních“ listech). V takové záplavě senzačnosti by normální prezidentská volba vypadala nechutně slušně a nudně, proto třeba dokořenit a nešetřit pepřem. Program obou kandidátů se hodí tak na stranu tři nebo do přílohy, pro jedničku je třeba střelivo podstatně většího kalibru, například něco jako „prokorupční koalice“. A otvírák, čili hlavní článek strany jedna novin, je zajištěn.
Druhým důvodem vaření bramboračky je volba nepřímá, tedy politická a nikoliv občanská. Post prezidenta se stává součástí politických dohod, pokud to poněkud přeženu, tak doslova něco za něco. To by se u přímé volby nestalo, média by se zaměřila primárně na profily kandidátů, jejich minulost i vize budoucnosti. Strany by stály v ústraní a pomáhaly s kampaní, jejich vnitřní pnutí by nebylo zajímavé. Současná verze doplněná jednoznačným tlakem ODS na tajné až supertajné volby vytváří médiím obrovský spekulativní prostor vyjádřený titulky „Klaus vede nad Švejnarem 126 ku 102“ a podobně. Pokud by volba byla veřejná, pak by do jisté míry senzačnost opadla. Nakonec by každý musel jít otevřeně se svou pravdou ven, volba by byla čistá a jasná.
Lupa médií ale míří neúprosně k pátku a k Hradu. Kolují seznamy těch, kdo se přikloní.na tu či onu stranu a zradí své formace, někteří se z toho klepou a občas bývá dusno. Nu, i to k politice do jisté míry patří, i když já bych byl osobně určitě raději, aby každý poslanec a senátor musel vyložit svoje osobní karty na stůl. Tajnost hlasování vede k podezřením a mohu vás ujistit, že nejen v sociální demokracii, kde se někteří zhrzeni minulosti snaží o maximální poškození své bývalé strany. Kolegové z ODS jsou nervózní naprosto stejně a u jiných to není zase tak moc jiné.
Ač jsem jedním z oněch 281 žen a mužů, kteří budou vkládat do urny hlasovací lístek, patřím k těm klidným. Především mám jasno, koho budu volit – Jan Švejnar je pro mě nezpochybnitelně lepší varianta, než současný prezident. To za prvé. Za druhé pak mám pocit, že již sama kandidatura Jana Švejnara, její způsob a úspěch u české veřejnosti jsou velkým vítězstvím.
Ukázalo se, že národ si přeje změnu a je připraven naslouchat jinému politickému stylu, vnímat jinou politickou kulturu. Je zde jasná chuť posunout se vpřed k modernosti. Jan Švejnar vlastně Václava Klause porazil bez ohledu na páteční výsledek, porazil ho tím, že ukázal jiný přístup k problémům, méně konfrontační, bez arogance a podceňování jiných názorů. To je výsledek sám o sobě – voliči přestali přemýšlet o prezidentovi jako instituci a počali na tomto postu vnímat Václava Klause jako konkrétní naplnění ústavního a institucionálního postavení. Jeho klesající popularita ukazuje, že tato konfrontace s lidmi je pro čestného předsedu ODS zničující.
