„Nervozita stoupá!“ hlásají média a vaří bramboračku
Lidé od Václava Klause jsou nervní - jejich favorit má opravdovou a silnou konkurenci. Je tu moderní varianta politiky.iDnes
Pochopitelně je to hned z několika důvodů. Česká tištěná média, tedy noviny a časopisy, v boji o čtenáře používají jedinou metodu, kterou je generace marketingových šéfredaktorů nového tisíciletí naučila – nafukovat, přehánět, používat hodně expresivních přídavných jmen, dávat do textu nespisovné výrazy (lidové a hospodské, tedy prodávající dobře noviny – to je logika redakcí), dovoleny jsou již dokonce i oslovení křestním jménem a lehké vulgarity do titulků (nemluvím o Blesku či Aha!, tabloidy mají na podobné postupy jaksi právo z principu své existence, hovořím o těch „seriozních“ listech). V takové záplavě senzačnosti by normální prezidentská volba vypadala nechutně slušně a nudně, proto třeba dokořenit a nešetřit pepřem. Program obou kandidátů se hodí tak na stranu tři nebo do přílohy, pro jedničku je třeba střelivo podstatně většího kalibru, například něco jako „prokorupční koalice“. A otvírák, čili hlavní článek strany jedna novin, je zajištěn.
Druhým důvodem vaření bramboračky je volba nepřímá, tedy politická a nikoliv občanská. Post prezidenta se stává součástí politických dohod, pokud to poněkud přeženu, tak doslova něco za něco. To by se u přímé volby nestalo, média by se zaměřila primárně na profily kandidátů, jejich minulost i vize budoucnosti. Strany by stály v ústraní a pomáhaly s kampaní, jejich vnitřní pnutí by nebylo zajímavé. Současná verze doplněná jednoznačným tlakem ODS na tajné až supertajné volby vytváří médiím obrovský spekulativní prostor vyjádřený titulky „Klaus vede nad Švejnarem 126 ku 102“ a podobně. Pokud by volba byla veřejná, pak by do jisté míry senzačnost opadla. Nakonec by každý musel jít otevřeně se svou pravdou ven, volba by byla čistá a jasná.
Lupa médií ale míří neúprosně k pátku a k Hradu. Kolují seznamy těch, kdo se přikloní.na tu či onu stranu a zradí své formace, někteří se z toho klepou a občas bývá dusno. Nu, i to k politice do jisté míry patří, i když já bych byl osobně určitě raději, aby každý poslanec a senátor musel vyložit svoje osobní karty na stůl. Tajnost hlasování vede k podezřením a mohu vás ujistit, že nejen v sociální demokracii, kde se někteří zhrzeni minulosti snaží o maximální poškození své bývalé strany. Kolegové z ODS jsou nervózní naprosto stejně a u jiných to není zase tak moc jiné.
Ač jsem jedním z oněch 281 žen a mužů, kteří budou vkládat do urny hlasovací lístek, patřím k těm klidným. Především mám jasno, koho budu volit – Jan Švejnar je pro mě nezpochybnitelně lepší varianta, než současný prezident. To za prvé. Za druhé pak mám pocit, že již sama kandidatura Jana Švejnara, její způsob a úspěch u české veřejnosti jsou velkým vítězstvím.
Ukázalo se, že národ si přeje změnu a je připraven naslouchat jinému politickému stylu, vnímat jinou politickou kulturu. Je zde jasná chuť posunout se vpřed k modernosti. Jan Švejnar vlastně Václava Klause porazil bez ohledu na páteční výsledek, porazil ho tím, že ukázal jiný přístup k problémům, méně konfrontační, bez arogance a podceňování jiných názorů. To je výsledek sám o sobě – voliči přestali přemýšlet o prezidentovi jako instituci a počali na tomto postu vnímat Václava Klause jako konkrétní naplnění ústavního a institucionálního postavení. Jeho klesající popularita ukazuje, že tato konfrontace s lidmi je pro čestného předsedu ODS zničující.
Petr Rafaj
Dálnice D 47 – a bude hůř…
Se slovy: hlavně tam necpat plány ani termíny, milión sem, milión tam, spojili mistři absurdního dramatu Beckett a Ionesco síly a v poněkud povznesené náladě usedli a stvořili scénář stavby dálnice D 47. Alespoň to tak vypadá. Vždyť jak jinak vysvětlit takové podivnosti, jakými byla například sázka Milana Šimonovského či stále se odkládající termín dokončení? V poslední době se sice zdálo, že na konci klimkovického tunelu je vidět pomyslné světlo a dálnice z Lipníka do Ostravy se konečně dočkáme, ale teď světélko začalo skomírat a hrozí dokonce, že zhasne úplně.
Petr Rafaj
Zachovejme letiště budoucím generacím!
Egypťan Sinuhet, hrdina stejnojmenného románu od Miky Waltariho, se v mládí zamiloval. A postupně své vyvolené přinesl prakticky všechno, co mělo nějakou cenu, přičemž bral jak z majetku svého, tak i (to hlavně) z majetku svých rodičů. Láska přitom opětována nebyla. Podobně se chová i naše vláda (respektive vláda v demisi). Ta se již před léty zamilovala do idejí Adama Smithe a Davida Ricarda, a na oltář této lásky přináší stále nové a nové dary. Stejně jako Sinuhet tak nečiní ze svého, ale z cizího majetku – tentokrát jde ovšem o bohatství nás všech. Posledním projevem okouzlení pánů Topolánka a Kalouska ideou volného trhu bez přívlastků je zamýšlený prodej ruzyňského letiště.
Petr Rafaj
Ženy! Vraťte diplomy! A hned!
Ženy jsou mizernými chirurgy a vůbec celkově horšími lékaři, tvrdí v posledních dnech jejich mužští kolegové na stránkách novin. Jestli my na to ale nejdeme tak nějak celkově špatně...
Petr Rafaj
O kamionech, nezařazené poslankyni a rozpletení gordického uzlu
Stará legenda vypráví, že kdysi dávno přijel do Frýgie sedlák Gordius na voze slunečního boha. Lid Frýgie jej vybral za krále a Gordius z vděčnosti věnoval vůz bohu Diovi a uvázal jej v chrámě uzlem z dřínového lýčí. Uvázal přitom tak složitý uzel, že jej nikdo nedokázal rozplést, a gordický uzel se stal synonymem pro složitý, obtížně řešitelný problém. Takovým gordickým uzlem je i stávající podoba kamionové dopravy. Kříží a proplétá se zde mnoho různých zájmů a také není na první pohled patrné, kde oprávněnost požadavků jednotlivých skupin začíná a kde končí. Přesto je povinností nás politiků gordický uzel kamionové dopravy rozplést.
Petr Rafaj
Šest tisíc za pediatra
Ať si vzpomínám, jak si vzpomínám, tak poplatky ve zdravotnictví měly být regulační. Tomu rozumím tak, že měly regulovat. A když se reguluje, tak se většinou snižuje spotřeba, přinejmenším tak to bylo myšleno ve zdravotnictví. Tak proč nyní pediatři pláčou, že po zrušení plateb od dětí přijdou o peníze?
Petr Rafaj
Čunek Kalouskovi vlkem, Kalousek Čunkovi rohožkou
I kdyby snad někdy hrozila české politické scéně pravda a láska, máme lidovce. Ti se postarají o to, aby idyla získala ty správné tuzemské rysy lži a nenávisti. Občas jsou chvíle, kdy i zkušený matador a pečlivý čtenář prvních stránek novin vzdychne „Více již není možné!“ Vždy se ukáže, že je. Valach zkříží meč s ostře řezaným jižanem a máme nové téma.
Petr Rafaj
Kasíka upálit, Český rozhlas zprivatizovat!
Inkvizitoři jsou zpět. Známý film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice z r. 1969 si můžeme promítnout před očima, abychom pochopili jednání Rady Českého rozhlasu. Nekonečné obviňování, pololži a polopravdy, absurdní záminky, ignorování právního řádu, pomluvy a fámy a ještě hloupější argumenty. Nic není ve špinavé hře o moc a o peníze zakázané, mocenské postavení slouží jen k likvidaci nepohodlných jedinců.
Petr Rafaj
Hlavně snižte ty sazby, národní bankéři!
Nesluší se příliš, aby politik mluvil do práce Bankovní rady České národní banky. Dokonce se to nesluší vůbec. Jenže v této situaci si to stejně dovolím. Dnes budou moudří muži z ČNB rozhodovat, zda klíčovou dvoutýdenní repo sazbu sníží o 25 bazických bodů tak, aby se dostala na úroveň sazby nastavené pro euro, nebo budou odvážní a půjdou níže. V tomto marasmu by nám slušela dvě procenta. Tedy razantní pokles o 75 bazických bodů.
Petr Rafaj
Velká bublina ODS: Změna. A jaká?
Jako sociální demokrat bych si měl mnout s ďábelským úsměvem ruce. ODS vyšla ze svého kongresu v principu úplně stejná, jako se do něj nasoukala. Jenže vítězství Mirka Topolánka otevírá řadu úvah a většinou nikoliv radostných...
Petr Rafaj
Hákový cenzor a kejhající husa
Primal Scream se trefil a husy začaly kejhat. Nejhlasitější hrdelní zvuky vydává programový ředitel Českého rozhlasu Richard Medek a radní Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová. Na jedno z mála kulturních rádií v této zemi, Rádio Wave, “rain down the fire” (dští oheň, jak zpívá Primal Scream), co jim síly stačí.
Petr Rafaj
ODS kupuje stříkačky
Nemalý banner na titulní straně iDNES nám oznamuje, co dělá ODS pro záchranu našich (vašich) životů – 510 milionů dá (že by ze své pokladny?) na obnovu hasičské techniky, sto milionů přihraje dobrovolným hasičům a koupí 80 nových cisternových stříkaček. Pomiňme fakt, že bod jedna a bod tři se asi do značné míry kryjí. Každopádně však není příliš pravděpodobné, že by to opravdu Mirek Topolánek vytáhl ze své kapsy. To by ani po daňových úlevách, které si naordinoval, neutáhnul... A pokladna ODS je sice hluboká a plná, ale tak hluboká a tak plná zase ne.
Petr Rafaj
To tedy byla trefa, pane ministře
Ministr Petr Nečas, který - těžko říci proč - má ve vládě na starosti resort práce a nedej Bože i sociálních věcí, objevil něco nového. Když má důchodce osm tisíc a bydlí v sociálním zařízení (dříve v domově důchodců), zůstane mu jenom několik stovek k volnému použití. Z nich pak má platit za doktora, léky. Pan ministr si všiml, že na to senioři (on říká někteří, já říkám většina) nemají peníze. To je ale překvapení, že?
Petr Rafaj
To bylo Waterloo, pane premiére
V několika obcích se o víkendu konaly doplňovací volby do obecních zastupitelstev. Nejzajímavější jsou tři středočeské – Chleby, Karlík a Vonoklasy. V roce 2006 zde získaly kandidátky ODS celkem šestnáct mandátů. Ve Chlebech a Vonoklasech obsadila ODS kompletně zastupitelstva po sedmi členech, v Karlíku měla dva mandáty. Rok 2008 přinesl hlavní vládní straně jeden jediný zbytkový mandát ve Chlebech. Jenom čtenáře ujišťuji, že kandidátky postavila stejně jako před dvěma lety. Waterloo je slabý výraz, ztratit patnáct postů ze šestnácti, to je opravdu brutální.
Petr Rafaj
Je prezident práskač nebo moula?
V Čechách neexistuje tajemství. Jak by také mohlo? Vždyť i prezident, čili vrchní velitel armády, nelení a jako první zveřejní utajovanou informaci (jméno zabitého vojáka). Jak tento nejvyšší velitel branné moci může někdy v budoucnu chtít, aby byl brán vojáky i nevojáky za morální a etickou autoritou? Těžko, opravdu těžko. A je vcelku jedno, zda ono křestní jméno a příjmení prezident prozradil davům kvůli tomu, že je práskač, nebo kvůli tomu, že je moula.
Petr Rafaj
Nedělní chvilka poezie s Petrem Bendlem
Jsou chvíle, kdy člověk oněmí v tichém úžasu, co všechno je možné. Sdílejte se mnou magickou chvilku poezie s mužem, který má zjevně větší rozměry, než jsme i jenom mohli tušit. Středočeský hejtman je totiž poetou a kdo nevěří, ať peláší na jeho web.
Petr Rafaj
Nesnesitelná nedotknutelnost senátorky Janáčkové
„Je to nafouknutá bublina, myslím, že ji klub podrží,“ pronesl recesistický senátor ODS Jaroslav Kubera na adresu žádosti policie o vydání nezávislé senátorky Liany Janáčkové. A jeho kolegyně Daniela Filipiová prohlásila: „Myslím, že její výroky jsou trochu vytržené z kontextu“. Nu, obvykle – tedy u normálního neimunitního občana – platí, že o vytržení nebo nevytržení z kontextu rozhodují soudy a nikoliv poslanecký klub. V tomto případě klub ODS.
Petr Rafaj
Pokus, omyl. Pokus, omyl. …omyl. …omyl.
"Však uvidíme, jestli nový majitel například zámky prodá výrazně dráž. Teď jsou to jen spekulace," dodal Cikrt. To je, prosím, doslovná citace ze zprávy serveru Aktuálně, takže předpokládám, že pan mluvčí ministerstva zdravotnictví opravdu řekl to, co mu autor dává do úst. Je to nová definice způsobu prodeje státního majetku.
Petr Rafaj
Vítejte zpět, pane Čunku!
Mirek Topolánek prostě musí vzít Jiřího Čunka zpět do vlády, i když je to velký politický problém, i když to vládu znovu poškodí, i když to znamená komplikace v koaličním životě a potíže pro Zelené. Nic jiného mu totiž nezbývá a přiznám se, mám z toho nemalé potěšení vidět, jak se kolem toho všichni kroutí. A proč ho musí vzít zpátky? Nu, kdyby to neudělal, tak jednoznačně přizná, že celé zastavení stíhání a výměny vyšetřovatelů i státních zástupců jsou jenom a pouze Potěmkinovskou vesnicí a korupční akcí na záchranu jednoho koaličního předsedy.
Petr Rafaj
Šloufův polibek smrti
Už to skoro začalo, ale vrátím se ještě na chvilku zpět v čase. Nedávno mi jeden diskutér napsal v reakci na text, že ČSSD se spojí i s ďáblem proti Klausovi. Připadá mi to opravdu humorné – zvláště, když pár hodin před tím vyšlo najevo, že se prezidentův tajemník Jiří Weigel (mimochodem horký kandidát na člena Bankovní rady ČNB) sešel šedou eminencí Miroslavem Šloufem. Přičemž scházet se může každý s každým, to je jejich věc – jen společensky je to tak trochu polibek smrti.
Petr Rafaj
Proč veřejná volba? Především: Proč ne?
Toto téma trochu zaniká ve všeobecné vřavě vyvolané veřejnou diskusí Klaus versus Švejnar, ale mám pocit, že je vlastně zajímavější. Má být prezident volen veřejně nebo tajně? Jako u všech obecných otázek, které se zrovna stanou úhelnými kameny aktuální praxe, bude každá odpověď označena za předpojatou. Je řada variant, jak nějaký názor shodit poznámkou „teď se jim to zrovna hodí“. Ale devalvovat tím diskusi je trochu trapné. Takže: proč má být prezident volen tajně? A naopak: proč by měl být případně volen veřejně?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1595x