Petr Rafaj
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1595x
Seznam rubrik
Petr Rafaj
Proč veřejná volba? Především: Proč ne?
Toto téma trochu zaniká ve všeobecné vřavě vyvolané veřejnou diskusí Klaus versus Švejnar, ale mám pocit, že je vlastně zajímavější. Má být prezident volen veřejně nebo tajně? Jako u všech obecných otázek, které se zrovna stanou úhelnými kameny aktuální praxe, bude každá odpověď označena za předpojatou. Je řada variant, jak nějaký názor shodit poznámkou „teď se jim to zrovna hodí“. Ale devalvovat tím diskusi je trochu trapné. Takže: proč má být prezident volen tajně? A naopak: proč by měl být případně volen veřejně?
Petr Rafaj
Obří boty Malýho a Velkýho
Malej a Velkej jsou průvodci českého občana reformou zdravotnictví. Tato alter ega mluvčího ministerstva zdravotnictví Cikrta a jeho ministra Julínka nám všem vysvětlila, že všechno je naprosto skvělé. Oba hoši ale zapomněli dodat, že soudruzi z ODS někde udělali chybu a mají nikoliv koncepci, ale návod na obří boty...
Petr Rafaj
Je libo stravenku? S kečupem nebo s hořčicí?
U nás v Parlamentu se potlouká řada lobbyistů. Neříkám davy, ale málo jich také není. Většina z nich pracuje korektně – přinesou pečlivě zpracovaný materiál o problému, snaží se kontaktovat poslance a vysvětlovat, proč se má něco změnit nebo něco naopak ponechat. Ti opravdu dobří dokonce přímo řeknou, pro koho pracují. Jestli mám rád stravenky se mě ale nikdo neptal. Což bych u člena rozpočtového výboru skoro předpokládal, když už má někdo zakázku se stravenkami spojenou. Přece jenom – do daňových věcí máme celkem hodně co mluvit.
Petr Rafaj
O hroší kůži, strýčcích, selektivní paměti a zdravém lidském rozumu
Tento text je na první pohled zase o Jiřím Čunkovi. Už je to trochu únavné, řekne si asi spousta lidí. Také mi to připadá. Neřešíme skoro nic jiného, nežli Čunka. A „lupiče století“ Procházku. Proti této dvojici „akčních hrdinů“ je přijetí rozpočtu (podle mě špatného, ale to je věc vkusu a názoru) v médiích nepodstatnou popelkou. Jenže toto je o Čunkovi jenom na první pohled – hlavně chci napsat o zdravém lidském rozumu, který jediný to zatím vyhrává.
Petr Rafaj
Jen houšť a větší Čunky!
Největšími protivládními agitátory těchto dnů nejsou ani sociální demokraté ani komunisté. Přes všechnu úctu ke kolegům v parlamentu a jejich řečnickému úsilí a umění, největšími bijci koalice jsou pánové Čunek a Topolánek. První pokusem vrátit se do stejné řeky podruhé (ovšem bez plavek, neboť i přes ukončení policejního stíhání je pan předseda lidovců nahý), premiér pak svými efektními prohlášeními, že se stane parašutistou. Stojíme před arogancí moci, kterou nelze ani slovy pořádně popsat.
Petr Rafaj
Síla a arogance vítězí nad pravdou a láskou
Jedna anketní otázka. Kdo vyslovil větu: „Jen silní politici mohou vytvořit silný a bezpečný stát, ten náš jím dnes bohužel není“? Dávám k dispozici tyto možnosti: A) Benito Mussolini B) Fidel Castro C) Mirek Topolánek D) Juan Domingo Perón E) Stanislav Gross F) Vladimír Putin
Petr Rafaj
Topolánkův taxík
„Co - k čertu – dělal na té galéře,“ padne v Rostandově hře Cyrano z Burgeracu. Stejně se ptáme my: „Co, k čertu, dělal premiér Topolánek v Boloni a v Innsbrucku?“ Na stole je několik vysvětlení. Pan předseda vlády se zastávkou v Boloni nezabývá, na to ještě legendu nevymyslel, v Innsbrucku jednal s velvyslancem Janem Koukalem. Pěkný pokus. Média také neřeší Boloňu, Alpy považují za lyžovací výlet. Nabízím svou verzi. V Rakousku se pan premiér věnuje pojídání sladké delikatesy Mozart Kugeln (čili Mozartovy koule), v Boloni nemohl odolat pravým Boloňským špagetám. Takže za odbočkami letadel není nic jiného, než předsedova láska k mňamce.
Petr Rafaj
Krycí jméno Topol a on to obyčejný hrobník
Premiér je už proslulý fascinujícími výroky (o novinářích, sociálně slabších, korupci) stejně jako odbočkami vládních leteckých strojů na domluvené lyžovačky v Alpách. Je zvyklý vyjadřovat se i konat tak, jako by mu všechno patřilo, jako by mu patřil celý stát, jako by se nemusel zodpovídat nikdy a nikomu. Když nějaký novinář píše či točí nepěkně o jeho (ne)poctivém psíkovi Dalíkovi, hned je z něj prodejná děvka. Všichni jsou zkorumpovaní hajzli, jenom pan premiér a jeho haf-haf, to je dvojice poctivců. Takže kdo se tu diví, když mají sraz v Alpách, že si tam zaletí vládní speciál. Přece každý volič musí pochopit: premiér pracuje za nás za všechny, haf-haf mu radí jako divý. To by nemohli stíhat, takové množství poctivé, dělné práce a ještě se trmácet někde za vlastní peníze mezi ostatními sockami běžným letadlem nebo – ta hrůza – dokonce po veřejné dálnici autem!
Petr Rafaj
Strach z Ruska? Jen z davů vítajících Kalojeva
„Kalojeve, jsi náš člověk,“ to skandovaly stovky a možná tisíce mladých Rusů, když letadlo s architektem Vitalijem Kalojevem přistávalo na ruské půdě. „Náš člověk“ je novým argumentem v diskusi, zda se máme bát Ruska, zda je Rusko budoucí nebezpečí i pro tuto zemi. Jak vnímat toto téměř davové nadšení nad návratem – nedá se říci jinak – vraha? Jako neškodnou epizodu, která neznamená nic více než jenom krátké vzepjetí nacionalismu a vášně pro krevní mstu? Nebo jako příznak toho, že ruský „imperialismus“ žije a je pouze schován pod pláštíkem bohatnoucích ruských turistů?
Petr Rafaj
Gross a Čunek: Dc. Jekyll and Mr. Hyde nebo Pat a Mat?
Jsou pánové Gross a Čunek jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet nebo jde o dva opravdu různorodé příběhy bez možnosti vést paralely? Zvláštní, jak to mnoho lidí dramaticky vzrušuje a především, jak jim to dokáže zatemňovat mozek. Vždycky, když jsem tady totiž něco poznamenal o Sebraných životních příbězích pana Čunka, ozvali se v diskusi někteří (G-lock, tillgen) s poznámkou, co do toho mluvím, když sociální demokracie má Grosse. Ponechám bokem, že jsou to jalové připomínky jaksi z podstaty, protože co má existence Stanislava Grosse a jeho příběhy společného s existencí Jiřího Čunka a jeho románem ze života? Přece nelze jakýkoliv názor na pana Čunka vyřešit poznámkou: „A co Gross? To ti nevadí?“
Petr Rafaj
Deštivé dnešky vystřídají bouřlivé zítřky (A není to o počasí)
Kde se stala chyba? Proč se změnila atmosféra v této zemi tak výrazně, že sociální demokracie (ať je na začátek hned jasno, tak jejímž jsem členem), která ještě nedávno prohrávala v přízni občanů s ODS o tři a více bodů, nyní o šest vede? Proč trafikant, volič ODS, nyní znechuceně komentuje titulky novin a pro svou preferenční stranu má jenom slova pohrdání? Co vlastně ta ODS dělá tak špatně?
Petr Rafaj
Povídali, že mu hráli - my s korupcí zatočíme…
Zatočíme s korupcí, to bylo jedno z hesel ODS před volbami v roce 2006. A jedním ze slibů vládního prohlášení byl jasně deklarovaný záměr, aby veškeré údaje o rozhodování orgánů státní správy byly co nejdříve veřejně přístupné.Tedy i údaje o dotacích, proč byly přiděleny a přesně komu, v jaké výši a za jakých podmínek. Nebo o veřejných soutěžích. Teď se do toho ministrům nějak nechce. Po křiku „My s korupcí zatočíme...“ přišel šepot „Až si to rozmyslíme...“
Petr Rafaj
Čunek: Důvěryhodně vysvětlit? A co vlastně?
Co vlastně má vicepremiér Jiří Čunek důvěryhodně vysvětlit, když to po něm chce ministerský předseda Mirek Topolánek? Proč bral dávky? Proč ukládal miliony? Proč dělal obojí souběžně? Co je na tom k vysvětlování? Televize ukázala důkazy pro obojí. Fakta jsou tedy jasná. Jak tedy, k ďasu, má chudák Jiří Čunek důvěryhodně vysvětlovat?
Petr Rafaj
Špekáček. Špekáček? Špekáček!!!!!
Bitva o špekáček není největší bitvou těchto dnů. Není ani příliš důležitá, ani na ni nepadne vláda. Ani na ni neposílí vláda. Dokonce. Nejde o nic většího (ani menšího), než o naše žaludky. Těmi však prochází láska. Myšleno je původně k ženě, ale neplatí to i o vlasti? Mám určitou představu o tom, jak má špekáček vypadat, chutnat, jak se má opékat. Mám špekáček spojený s krajinou, ohněm, čerstvě uříznutým klackem a stanem. Chtěl bych v obchodě (a dokonce i hypermarketu) najít pod názvem špekáček opravdu špekáček, nikoliv podivnou hmotu pouze vzdáleně a v náznacích vypadající jako něco, o čem mi vyprávěla babička...
Petr Rafaj
Tak tohle mi karmu nezlepší…
Tenhle text mi karmu vážně nezlepší, ale když mě jakýsi pan Pepa onehdá nazval hovadem (což se v diskusích běžně stává i jiným...), pokusím se toto téma vysvětlit. Tvrdil jsem, že primátor Bém je ohebný jako guma a mění názory podle situace. Pepa mi odpověděl, že jsem hovado, protože nechci dát peníze automobilce Hyundai. Odpověděl bych v diskusi, ale protože tento příběh vypovídá mnoho o pozadí české politiky, nestačil by mi prostor. Takže si zhorším karmu :-) a několik vážených čtenářů (kteří psychicky vydrží detaily z reálné politiky) se pokusím zasvětit do toho, jak to vlastně v Poslanecké sněmovně (čili u nás v parláči) chodí...
Petr Rafaj
Primátor Bém je ohebná guma
Ještě jednou se vrátím k chobotnici pana Kaplického. I když je to jenom zástěrka – to říkám rovnou, aby nebyla mýlka. Neboť to zajímavé na tom všem jsou (nyní, v této konkrétní chvíli) důvody odmítnutí a také gumovost pana primátora Béma. Není hezké hovořit o jiném politikovi jako o gumě, to jistě ne. Ale moc pěkně to vystihuje pružnost názorů pana primátora.
Petr Rafaj
A kdo se tedy nacpává hranolky?
Cituji anketu iDnes z 15. října, stav kolem půl desáté ráno: často jí hranolky ve fastfoodech 168 respondentů, jenom občas 1325 a vůbec 2290. Nemohu si pomoci – ale v tom případě vidím velkou záhadu: Jak to, že ty rychlo – pojídány ještě existují? Nevšiml jsem si, že bych cestou kolem KFC nebo McDonald ́s viděl pusto a prázdno, naopak. Bývá tam pěkně plnoučko. Jistě – otázka zní, co to znamená „občas“. Je to v běžném jazyce respondenta jednou za měsíc nebo to znamená dvakrát týdně? Asi to druhé. Pro správného studenta je totiž hodně „in“ koupit si k obědu burger, hranolky a colu.
Petr Rafaj
Zastřelte chobotnici, modří ptáci!
Bürgermeister, zvaný familiérně v ODS Birgi, kdysi kývnul na Letnou, tam že bude stát nová budova Národní knihovny. Jak roztomile to zní, že? Tehdy druhý nejvýznamnější představitel města prostě... ...„kývnul“. A teď jeho nástupci pro změnu hlavou „kroutí“. „Ne, ne, ne!“ řičí řinčivě klub ODS v zastupitelstvu hlavního města a jeho šéf se bije v prsa a sahá pro ohnivý meč svatého archanděla Gabriela. „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,“ hlásí modří. Že by hrozilo požrání milovaných olympijských kruhů odpornou zelenavou příšerou? A nepomohlo by přebarvení na modro, pane Kaplický?
Petr Rafaj
Léčba Doktorem, aneb bla, bla, bla pana poslance
Onehdá jsem jel autem, poslouchám Radiožurnál a tam pana kolegu poslance Michala Doktora, kterak vypráví cosi děsuplného. Pokusím se to maximálně přesně interpretovat: „Nemůžeme dát obcím peníze podle velikosti a vůbec dávat více peněz městům a obcím, protože bychom tím rezignovali na politiku.“ To pan kolega ještě několikrát zopakoval v různých podobách, ale princip zůstal stejný – stát si má nechat co největší kontrolu nad příjmy obcí a měst, protože jinak rezignuje na politiku. Abych řekl pravdu, polila mě Hrůza. Ano, s velkým H.
Petr Rafaj
(Dokonce) I s Klausem lze někdy souhlasit
Za prvé nejsem žádný znalec ekologie. To říkám rovnou, takže moje poznámky k proslavenému projevu Václava Klause v OSN na téma globální oteplování berte všichni jako názory laika. Za druhé nemám k prezidentovi pražádné sympatie. To ale neznamená, že by ho měl člověk zadupávat do země vždy a všude. I politik, se kterým bytostně většinou nesouhlasím, může říkat věci jdoucí mi z duše. A za třetí – jako ekonom se dívám na svět svýma očima, mám svůj pohled. V něm jsou pracovní místa a růst velmi důležité, zároveň neříkám, že o nic jiného nejde a po nás potopa. Ale nemůžeme si myslet, že svět lze zachránit tím, že tady zavřeme průmysl.
| předchozí | 1 2 3 | další |
