Je-li člověk ekonom, diví se navrhované transakci ještě více. Letiště je totiž dlouhodobě ziskové a přináší peníze do státního rozpočtu. Jeho výstavba byla zahájena již za první republiky a velká část přistávacích ploch vyrostla v sedmdesátých letech minulého století, kdy nebyly (nikde na světě) tak přísné ekologické a hygienické normy jako dnes. Postavit v České republice srovnatelné letiště by nyní bylo velmi obtížné, v Praze pak zhola nemožné. Z hlediska ekonoma tedy vláda chce prodat něco, co je ziskové a nenahraditelné.
Pokud se domníváte, že vláda přišla pro privatizaci letiště s nějakým zásadním argumentem, hluboce se mýlíte. Při jednáních, na nichž poslanci a ministři prodej letiště obhajují, máte pocit déjà vu a chvíli si připadáte, že jste se vrátili do devadesátých let, kdy oslovený politik odpověděl na dotaz „Proč bude privatizována vysoce zisková Becherovka?“ slovy „Protože je státní, pane redaktore“ a široce se přitom usmál do objektivu. Nyní padají stejné odpovědi a stejné úsměvy, jako by si kolegové z koaličních stran ani neuvědomovali, že svět ušel od začátku devadesátých let pořádný kus cesty a že podobné argumenty patří spíše do historie.
Ministerstvo financí si ovšem s nějakým zdůvodněním příliš hlavu nedělá. Má jiné starosti – v polovině dubna vybralo poradenskou firmu, která má ministerským úředníkům s privatizací pomoci. Tou přitom není nikdo menší než nadnárodní investiční banka JP Morgan. Úkolem bankéřů je pak pomoci vládě, aby letiště prodala co nejdráže – otázky ohledně národní bezpečnosti či dopravní strategie je pochopitelně nezajímají. Nezajímají zjevně ani nového premiéra. Jak to zatím vypadá, dává Jan Fischer privatizaci Ruzyně zelenou.
Ale pozor – ač jde o mimořádně závažnou věc, rozhodně není důvod k pesimismu. Transformace ruzyňského letiště na akciovou společnost není ještě dokončena a nehlásí se ani žádní potenciální kupci. Celou záležitost je tedy možné zastavit již v zárodku.
Poslanci ČSSD proto nyní navrhli jednoduchý zákon, který má prodej letiště zakázat. Tento zákon má jediný paragraf, který říká: „Letiště Praha – Ruzyně, jakož i veškeré nemovitosti k němu náležející, zejména územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím, smí být jen ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát”), anebo právnických osob se sídlem ve státě, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast (stoprocentní podíl).“ Tento návrh přitom vedle opozice podporuje i vládní KDU-ČSL. Zdá se tedy, že letiště na oltář volného trhu obětováno nebude.
Odvěký sen Čechů zůstal dlouho nenaplněn. Naše krásná země neměla nikdy v historii ani vlastní moře, ani přístav – nepočítáme-li krátké období za vlády Přemysla Otakara II. Situaci změnili až geniální vynálezci, kteří stvořili první létající aparáty a dobyli jimi vzduch (bratři Wrightové, Blériot, ale také náš inženýr Kašpar). Naším mořem se tak stal vzduch a naším přístavem je letiště v Ruzyni. Ztráta tohoto přístavu by vrhla naši zem o dlouhá desetiletí zpět a přišli bychom o jeden z atributů suverénního státu. Úkolem nás všech, kterým byla svěřena správa státu, je uchovat letiště pro budoucí generace.
Petr Rafaj
