Ženy jsou mizernými chirurgy a vůbec celkově horšími lékaři, tvrdí v posledních dnech jejich mužští kolegové na stránkách novin. Jestli my na to ale nejdeme tak nějak celkově špatně…
Pan kubek to opravdu odbrzdil...iDnes
„Proč nejsou ženy jako já?“ zpívá v muzikálu My Fair Lady profesor Higgins ve famózním podání Rexe Harrisona (pro přívržence konce přichylování a tedy i skloňování anglických a vůbec cizích jmen bych měl psát „v podání Rex Herrison“). Dopouští se stejného nesmyslu jako ctihodný chirurg Pavel Pafko nebo šéf lékařské komory Milan Kubek (nehledě na další nedávný výrok šéfa stomatologické komory Jiřího Pekárka, že ženám chybí fyzická síla na trhání osmiček).
Přitom pan profesor Pafko alespoň vychází z nějakých seriozních základů, když hovoří o tom, že ženy se rozhodují poněkud jiným způsobem nežli muži, proto o nich pochybuje ve specializaci, která je povětšinou přezdívána námi laiky jako „řezničina“. Nemluví tedy o oboru „lékařství“ jako celku, mluví o specializaci „chirurg“. Dobrá – je to muž s mnoha zkušenostmi, je tedy možné vzít jeho názor alespoň jako orientační a připustit (zdůrazňuji „připustit“), že v tomto konkrétním případě zde existují určité limity, které části ženské populace snižují možnost plného uplatnění v oboru. Ale paušalizovat to na ženy jako celek? No fuj! To bych mohl chtít, aby mě slepé střevo „vyšmikl“ mužský a zašívala mě žena – vždyť je přece známo, že ženy mají větší jemnocit a jaksi větší smysl pro estetiku, takže to bude „hezčí“ jizva.
Potíž pana profesora Pafka, doktora Kubka i profesora Higginse je pořád ta stejná – chtějí, aby „ženy byly jako muž“, chtějí jim mluvit do života a do toho, jak co dělají. Aniž bych je obviňoval z mužského šovinismu, je to příšerně maskulinní přístup ke světu.
Hlavně ale zase hledají důvody „proč to nejde“ místo kladů situace, na kterých by se mělo stavět. Ženy mají rodiny, takže získávají zkušenosti pomaleji nežli muži… Musí za dětmi, proto nejsou tak flexibilní… A tak dále. Samé mínus. Opravdu jsou to ale zápory?
No, to je mi totiž divná argumentace. Kdybych to domyslel, pak se nemohu zbavit dojmu, že ženy nemají rodiny samy, ale jaksi z přirozenosti s nějakým tím mužem dohromady. Takže pan Pafko, pan Pekárek a další mi tvrdí, že čeští muži jsou rychlejší v získávání zkušeností a celkově flexibilnější proto, protože se nestarají o svoje rodiny. Kdyby se totiž starali, pak by přece ten rozdíl nemohl být tak velký. Jistě – v mnoha a mnoha případech to tak je a mnoho a mnoho žen je donuceno obětovat svoji kariéru, alespoň částečně, kvůli tomu, aby mohly mít děti. Neboť jejich drahé polovičky je v tom prostě s rozkoší a s tvrzením, že musí pracovat na své budoucnosti, jednoduše „nechají“. Ale pak nemluvíme o přirozeném stavu, ale o něčem, co se děje kvůli uspořádání společnosti.
Když tedy pan prezident Lékařské komory Kubek mluví o tom, že feminizace je problém českého zdravotnictví a ženy jsou horšími lékaři, měl by jasně prohlásit, zda to podle něj je kvůli tomu, že „žena není jako muž“ (čili, že není tak dobrým, kvalitním jedincem, aby mohla vykonávat toto povolání na stoprocentní úrovni), nebo zda si myslí, že tento současný systém je nedostatečný v tom, jak ženám umožňuje uplatnění v oboru. Pokud si myslí to první, nechť ho feministky veřejně rozsápají na Václavském náměstí – nic jiného si nezaslouží. Pokud to druhé, měl by přijít s myšlenkami, co by proti tomu měla jeho stavovská organizace, kde je ostatně žen mírná většina, dělat.
Až za sebou budeme mít dvacet let praxe v situaci, kdy budou mantinely pro muže a ženy nastaveny opravdu stejně, pak budeme moci posoudit slova profesora Pafka či prezidenta zubařů Pekárka – pak se ukáže, zda jsou chirurgie nebo stomatologie opravdu obory, pro které se ženy (kvůli fyzickým či psychickým rozdílům) opravdu hodí v menší míře nežli muži.
