Jako sociální demokrat bych si měl mnout s ďábelským úsměvem ruce. ODS vyšla ze svého kongresu v principu úplně stejná, jako se do něj nasoukala. Jenže vítězství Mirka Topolánka otevírá řadu úvah a většinou nikoliv radostných…
Ani Petr Bendl není zrovna novinka...iDnes
Úvaha první zní – co to udělá s pravicí v České republice? Jestliže voliči zaměření více či méně pravicově, kterých je reálně asi 25 procent a potenciálně dalších pět až osm procent (ti nemají v současnosti žádný subjekt, jenž by jim konvenoval, volby proto jednoduše ignorují), přijdou i o ODS, pak otázka zní: Kam se obrátí? Nedopadne pravice v Čechách jako v Rakousku?
Politik radující se z intelektuální nedostatečnosti svého soupeře je naivní. Konkurent bez jasné myšlenky a strukturované vlastní politiky je nebezpečný, protože začne být nevypočitatelný a pod tlakem okolností se uchyluje k zoufalým obratům a nápadům. To není v politice dobré – může to přinést rychlou a prudkou pozornost a dočasnou podporu, ale neprospívá to celkově společenské atmosféře a stabilitě.
Úvaha druhá – jaké ideové základy v sobě nese nynější staronové vedení ODS? Kdysi jsem v jednom blogu zde napsal, že daňová reforma podle Vlastimila Tlustého byla sice nepřijatelná a z mého pohledu chybná, měla však v sobě étos i patos reformy. Koaliční výsledek byl hloupý a špatný, navíc upachtěný a ušmudlaný, přežvýkaný mechanismem potřeby udržení moci. Toto přesně se děje s ODS jako celkem.
Ve vedení má tato strana lidi, kteří každý zvlášť naprosto jistě o sobě budou tvrdit, že jsou konzervativci, liberálové, nebo alespoň, že jejich srdce bije jednoznačně vpravo. Fakticky ale nikdo z nich nedokáže stát na svém – přinejmenším nikoliv tváří v tvář faktu, že by měli riskovat vládní posty. ODS není stranou reforem, ale stranou potřeby vládnout, stranou potřeby, která nebyla déle než osm let naplněna a nyní se to snaží dohnat. Kongres potvrdil, členská základna s tím souhlasí.
Úvaha třetí – jakou změnu slíbil Mirek Topolánek? Kdo si i jenom zběžně prohlédl výsledky kongresu, pak zjistí, že vlastně jednu jedinou. Totiž, že se bude více kontrolovat. Takže vlastně celé to třídenní divadlo se odehrálo jenom kvůli tomu, aby premiér této země uznal, že je arogantní, hádavý, nevyrovnaný jedinec a že se s tím pokusí něco udělat.
Fascinující výsledek. Zvláště jeho plnění bude jistě zajímavé. Jak napsali i političtí komentátoři - kdyby měl Mirek Topolánek nějakého méně "psychiatrického" soupeře, asi by byl smeten.
Jedno se ale Mirkovi Topolánkovi povedlo. Zajistil si alespoň svoje "evropské" předsednictví, od kterého asi předpokládá, že překryje vnitropolitické i ekonomické problémy naší země a přinese mu větší popularitu, etabluje ho do světové politiky. Nu, to se ale jenom naplňuje výstraha z oné reklamy s kostkou cukru. Náš vysoký topol s pořádnými kořeny to asi Evropě vážně osladí.
Předsednictví, které bude dělané především pro domácí publikum a tedy s pořádnou dávkou okázalosti…? Být v Bruselu, tak se bojím cukrovky.
